Varhany, tetina Nezvalová a vůbec

Něco jsem hledal na youtube, recepty na vaření a tak něco, a nevím jak, ale mezi jiným mi youtube nabídlo varhanní interpretaci Jízdy valkýr od Richarda Wagnera. A řeknu vám, ta Jízda Valkýr v tomto podání je teda jízda.

Normálně to hraje velký operní orchestr a devět zpěvaček, ale tahle varhanice to zastává všechno. Pustil jsem si to několikrát, a obdivuju, jak v tom fofru ví kam sáhnout rukou i nohou...

Když jsem byl malý kluk, jezdívali jsme za prarodiči do jedné malé hanácké vesničky. A jak bývalo zvykem, chodilo se každou neděli do kostela. Některé tetiny chodívaly dokonce denně, na večerní, ale to jen ty nejskalnější. Naproti tomu vynechat nedělní mši, to si tam tehdy nedovolil nikdo, ani předseda MNV. (V komentářích někdo může mladší generaci vysvětlit, co byl MNV.) Takže když byla neděle, šlo se "na devátou" na mši, přes to nejel vlak. Děda mě obvykle brával nahoru "na kůr", kde byla menší pravděpodobnost, že bych se nudil a zlobil, protože jsem tam mohl sedět vedle varhanice tetiny Nezvalové.

Tenkrát, jako osmi nebo devítiletému mi to tak nedocházelo. Prostě tetina sedí a hraje. A od té doby jsem zas tolik varhaníků zblízka a naživo neviděl. Ale když se nad tím teď zamýšlím, tak zjišťuju, že je to vlastně fascinující.

Klavír, chápu. Na klavír hraje kde kdo. Ale takové varhany, co mají třeba tři nebo čtyři klaviatury (u varhan se jim říká manuály), pak ještě pedál, to je ta klaviatura na které se hraje nohama, do toho nespočet dalších ovládacích prvků, rejstříků, crescendové pedály, teď celá ta strojovna, dmychadla, a to celé varhaník nebo varhanice ovládá. Přitom, uvědomme si, že nějaký kostelík je v kdejaké zapadlé vesnici, a i tam se při mši hraje. A nehraje na to nějaký profesionální, školený hudebník. Hraje na ty varhany třeba někdo, jako zmíněná tetina Nezvalová, která ráno zatopila ve sporáku, hodila krmení slepicím a králíkům, udělala pantátovi snídani, vzala si kostelní šaty a šla hrát na mši. Fakt fascinující.

Drobná vsuvka. Kdysi mi děda vyprávěl, jak byl jednou v kostele na půlnoční a během mše vypadla elektrika. Tetina Nezvalová s úplnou samozřejmostí zapálila u varhan pár svíček navíc, odemkla vzadu varhaní skříň, vyklopila pedály od šlapacích měchů, požádala dva chlapy ať jdou šlapat a do dvou minut mše nerušeně pokračovala v temném kostele při svíčkách. Prý to byl silný zážitek, i když neplánovaný.

Samozřejmě tetina Nezvalová to "nevařila" jako Sarah Palmer na tom videu nahoře. Hrála v klidu ty svoje kousky z kancionálu, kousky jako "Bože cos ráčil" nebo "K nebesům teď zaleť písni", ale to není nic dehonestujícího. Ale ještě jedna věc mě napadla. Všechny varhany jsou vlastně unikáty. Nejsou dvoje stejné. Jako jejich klávesnice jsou víceméně unifikované, to ano, ale ty rejstříky, ty jsou u různých nástrojů různé a různě umístěné. Tak jestli když musí varhaník z kostela v Lešanech zaskočit za nemocného kolegu ve Stražisku, kde třeba ještě nehrál, tak jak moc asi je to problematické.

Hrál někdo z vás na varhany? Nemyslím teď elektrické, ale ty opravdové, kostelní? A mohl by v komentářích o tom něco napsat, jaké to je?