Varhanní soutěž

Asi to zas moc prožívám, každé prvočíslo v hudbě nabízí směr pohybu, tedy další rozměr. Svět hudby je tolika n-dimenzionální, kolik si rozhodneme mapovat whatever...

Já tam teda ze zvyku láduju prvočísla, protože Harry Partch, ale kdo by tam chtěl pí v pizze, zažije to peklo kříže jako já v bludném kruhu: až tam, kam byste přibíjeli na spektrogram ruce to začíná být zajímavý kříž.

Zrcadlovkou se asi povedla ta iluze dvojníka. (Spekuluju, jak se podařilo ukrást Nolanovi trik.)

"Ve stručné historii času píší, že ať hledíš, kam hledíš, vidíš totéž, svět je film."

Je to ale blbost, protože jsme individua.

Přátelé: Varhanní soutěž ušla, přeju to tomu z Polska, zahrál dobře Ebena,

vycházel jsem zezadu a ptal se kde je Fredy (Alfred Habberman) a ptal se, jestli jsem doběhl Fredyho, (což jsem udělal tím, že jsem šel zadem, zepředu jinak normálně rezervačka a pohoda, dělal jsem si kozy.)

Už si to nepamatuju, sdílel jsem to předvčírem, včera celý den prospal a až dnes chci sdílet zážitky s hudbou. Tak jsem si nevšiml, že mi příspěvek neprošel...

Připíšu je tedy sem:

Dnešní playlist bude bohatý, Honza Ryant Dřízal mi včera poslal zprávu ohledně Vincentina: Darek 👋

Dloubu to do mobilu, pač mi táta schoval ráno notebook na pracovní stůl, inu aby ne, jímá ho hrůza, když vidí s přihlédnutím k mojí zbrklosti notebook vedle postele. Ale já na něj nikdy pořádně nešlápl. Je to důvod, proč nemám dnes notebook s sebou a dloubu si tohle do soukromé zprávy na Messangeru. Honzovi jsem odepsal: "Tu už jsem viděl. Díky za připomenutí." Odepsal mi kuř🐥e, jde asi o původní harmonický výklad Vincentinova zápisu, žeru to. Je bohová, Já dneska jedu Beria 6 Encores

(Čti opravdu přídavky, ač to funguje jako cyklus je to míněno nejspíš za potlesk, myslel jsem na Kseniiu a co by si mohla zahrát soudobějšího, když se jí líbil můj přednes) a Andriessena Dances

, "Ještě dám asi Rzewskiho". Psal jsem.

A dal jsem!!

, nejdřív můj oblíbený Piano piece no. 4

, pak i Klavírní koncert, vyšlo mi to akorát, na hodině s Oplištilovou jsme jeli v Ivesovi Central park in the dark, poučila mě, že místo s klavírem nejsou swing eights, ale po staru skutečně ragtime. Inu psal to v roce 1906, to se synkopovalo jinak.

Harmonie je výmluvná, v počtu na půltóny je to 44644, 45454, 55655 a 66666. (Tuším, teď to nebudu ověřovat, ležím v Reichově Octetu),

(Sdílím jinou nahrávku, než jsem poslouchal, ale tahle by měla být taky dobrá:)

. Pak tu skladbu, kvůli které mylně Messiaena občas řadí k serialistům:

Jedna z Etudes de rythme, já dávám přednost Ildfé... Čekej:

https://youtu.be/jMej\_6hIzwY?si=-FFRRNl2rEy0Tl2x

(ta první) Liboval jsem si u té (co ovlivnila serialisty, ale je modální), že přesvědčivě končí (druhá v pořadí v druhém videu), což u skladeb tohoto typu není zvykem. Ile de feu je solidní kočičárna. Odpoledne asi strávím pročítáním 51 Minitudes od Slonimskyho

(Na nahrávce tuším nejsou všechny a určitě jsou v jiném pořadí, než ve vydaných notách, tak to budu muset alespoň časem přiřadit.)

Tak doufám, že máte do Vánoc co poslouchat. Já kdyžtak přiložím.

H.