Harmonizace šílenství - kapitola pátá

Dřevo a Lady Fuckingham

Toho dne v sobotu 11. května 2019, čtrnáct dní před mým vyvrcholením, jsme s bratry a s taťkou nakládaly v únoru posekané dřevo na přívěs traktoru. Rychle rostoucí japonské topoly byly doma často skloňované téma, taťka si vždy liboval, jak maže uhlíkovou stopu, pomáhá malému vodnímu cyklu, vytváří kryt pro zvěř a přináší teplo do domu, mamka se vždy pozastavovala nad tím, jestli když vysázel 5000 topolů na půl hektaru pole, náhodou nepřišel o rozum, pochybovala o tom, že to může vůbec kdy pokácet a ptala se, kam to dřevo všechno proboha dá.

Bráchové a já jsme se přitom táty vždy zastávali, ale z mamčiných úst se v téhle věci tátovi nikdy vedle pochybností nedostalo podpory.

Když jsme dřevo pokáceli v zimě za dva víkendy, ukázalo se, že těch pět let řečí o tom, že nám ty stromy rostou přes hlavu a bylo by nejlepší se jich zbavit, znělo zbytečně. Práce, kterou jsme odvedli šla docela rychle od ruky a snad až nadpozemský úkol se ukázal být relativně snadno splnitelným.

O víkendu jedenáctého a dvanáctého května 2019 se měla práce dokončit. V sobotu jsme nakládali dříví nařezané na dvoumetrové kusy na přívěs traktoru. Byla to docela tvrdá práce, ale za den jsme zvládli navozit všechno dřevo k domu.

Večer mi bylo smutno, udělal jsem poprvé něco zvláštního, před spaním jsem mluvil na Sáru, nebyla se mnou, ale dělal jsem, že je, stěžoval jsem si a trochu i brečel a potom jsem usnul. Tu noc se mi zdál sen, v dalším týdnu mu začnu přikládat zvláštní význam, prozatím ho ale vynechám.

Druhý den jsem se probudil zpocený a zmatený z mého snění, měli jsme ten den řezat dřevo na polínka a skládat ho k domu, ale já nebyl schopen cokoli dělat, od práce jsem odcházel, pracoval jsem málo a bratři mi vytýkali, že nedělám vůbec nic.

Pak, po hodinách práce nepráce, jsem odešel do svého pokoje a připojil se na facebook. Na messengeru na mě vyskočila zpráva ze skupiny “Žižkov pi*o“, skupiny našeho bytu. Byla to docela srandovní fotka vojáčka se sekyrou, který seděl obkročmo na okně a mlátil sekyrou do knihy „Lady Fuckingham“ a zpráva od Sáry:

„Již brzy v kinech: Rytíř a Kundisko. Režie, scénář, kamera, střih, zvuk, produkce, vypravěč: Sára Zeithammerová. V hlavní roli: Jonáš Jan Starý.“

„Takovej film nestojí za to.“ odpověděl jsem.

„Kluku, ty se prej nudíš!“ napsala Sára.

„Říkal kdo?“

„Jonáš, Matěj, Andrej und ich.“

„Nudím no.“ odvětil jsem, „Stavím se u Vás!“

Doma mezitím zhoustla atmosféra, dřevo, které jme řezali na polínka a skládali k domu esteticky nevyhovovalo matčiným představám. Skládali jsme ho pod přístřešek u vchodu do zahrady a vytvořili velkou zeď s průchodem. Prý to vypadalo „jako u Hurvínků“ a všechno dřevo mělo jít okamžitě pryč, jinam a nebylo myslitelné, aby dřevo zůstalo na místě, kam jsme ho pracně skládali. Hodně jsem se za to na mámu zlobil, připadalo mi, že by bylo na místě říct něco jako: „Můj hrdino, přinesl jsi teplo do domu, už nikdy o Tobě nebudu pochybovat!“, ale děl se pravý opak. A protože doma nebylo k vydržení, sbalil jsem si spodní prádlo, jedno tričko a notebook, doma jsem jen řekl, že jdu ven a vyrazil za přáteli na Žižkov.

Když jsem dorazil za hodinu a půl (kolem půl páté asi) na byt, zjistil jsem, že je tam veselá atmosféra, Sára prý popíjela už od poledne, vyprávěla jakousi zábavnou historku o taxikáři, či o čem, kterou jsem stihl za rok a půl jako jednu z mála věcí zapomenout. Dále pili Andrej a Jonáš, Matěj musel někam pádit. Ze svých skoro posledních peněz jsem tehdy kupoval jednu z asi pěti, či šesti flašek vín, kterou jsme stihli ten večer vypít. Vypadá to zatím, jako bych v každé kapitole chlastal, je to docela náhoda, opil jsem se za ten rok jen několikrát a ve většině případů jsem přitom měl nějakou příhodu.

Andrej po Sáře jel, snášel jsem to tehdy docela v pohodě a nevzrušovalo mě to, kdo z toho měl ale blbou náladu, byl Jonáš, všichni už tehdy věděli, že jsem do Sáry zamilovaný a všichni věděli, že je zamilovaný i Andrej. Nechával jsem je, ať se na sebe dívají a ať Sáře říká Andrej naivní řeči o lásce a vztazích, které jsem potom čas od času argumentačně vyvracel. Měl jsem z náboženství a ze své idealistické povahy na lásku a na vztahy jiný názor. Některé výroky bylo snadné odbýt, například když Andrej řekl, že bude-li jí mít družka chlupatou a bude-li mu to vadit, je nejlepší zavolat její nejlepší kamarádce, aby se o tom jako dámy pobavily. Za další byl Andrej přesvědčen, že v lásce může být člověk nedůvěřivý a pochybovat o svém partnerovi, na to jsem měl docela opačný názor, v partnerství v mých očích měla být jen naprostá důvěra a přímost, nedůvěra se měla stávat totiž často sebenaplňující chybou. Třetí chybný výrok byl, že je láska pocit! To by mu vyvrátil každý psycholog i teolog. Byla to docela zábava, přihlížel jsem tomu, jak Andrej Sáru balí, jak jsou oba opilí a jak si čas od času vymění pohled Sára se mnou. Do toho jí psal zmíněný Aleš, to už ho ale nejspíš nechtěla, po tom, co o něm říkala a pak úplně vypnula telefon. Toto popíjení a klábosení a balení trvalo asi hodinu a půl. Já měl telefon taky vypnutý, a protože jsem doma jen řekl, že jdu pryč a nespecifikoval jsem kam a na jak dlouho, přijeli za mnou bratři v plné sestavě. Zaklepali na dveře a v plné síle nakráčeli do bytu, že se mnou chtějí mluvit. Vzali si mě stranou na chodbu. Doma už jsem byl natolik na obtíž, že mi řekli, že bude lepší, když se domů na dlouho nevrátím a budu tam pobývat co nejméně. Pak jsem si zahrál divadlo, tvářil jsem se kysele a ublíženě a Sára si sedla vedle mě, Andrej s Jonášem byli zrovna na cígu. Zeptala se, co mi bratři chtěli a já přiznal, že mi řekli, že se nemám vracet domů, pak jsem načal další větu: „Oni mě už doma…“ a pak jsem se na ní podíval, ona na mě a namísto toho, abych dokončil větu, jsem si lehl na levé prso a nechal se utěšovat a hladit po hlavě. „O Tobě tady nikdo nepochybuje, Honzo, každej má někdy těžký období, žij pro ty okamžiky, kdy se spolu smějeme a bavíme se u flašek vína a kdy můžeš ležet mě na levém prsu, nikdo nepochybuje o tom, že Ty za to stojíš…“ Přitom všem jsem poslouchal, jak Sáře buší srdce a cítil jsem, jak mi jde od hlavy směrem k ní elektřina. Pak přišel Andrej s Jonášem a my s Sárou jsme si o sebe opírali ještě několik minut hlavy. Když se začala naopak opírat ona, lechtalo mě nad ramenem, příjemně to dráždilo. Další scéna, kterou si vybavuji, bylo kreslení. Sára krásně kreslí a všem nám dělala portréty, jeden za druhým, ke kterým psala věci. Nejvíc kreslila mě a pak to zkusila, napsala doslova k mému portrétu vedle “privatizace dálnic“ a “anarchismus“ taky slova “(možná) sex“. Tehdy seděl u stolu jenom Jonáš a Sára. Mohl jsem na ní mrknout, nebo zakroutit hlavou, ale dát jí najevo, jestli to chci, tak aby to neslyšel Jonáš. Já se jí nahlas zeptal, jak to s tím sexem myslí, vůbec mi nedošlo, že vedle sedí Jonáš, Sára vykulila oči a hlasitě se nadechla. Jen jsem pokrčil rameny. Dílem jsem byl už opilý a dílem jsem to udělal v podstatě dobře, takhle se mnou zacházet nemohla, i když jsem to chtěl. Jonáš chtěl ukázat portrét, na kterém byla slova napsána, odmítl jsem. Byl pak docela silně namíchnutý na Sáru. Když přišel Andrej, došlo na řeč o masturbaci a Sára byla tak rozjetá a viděla, že po ní jede Andrej, ale já jí mám radši a taky bych to asi chtěl, že vyzkoušela, jestli by nešlo něco intimního s oběma, Andrej jí k tomu nahrál. Sára zanalyzovala ženské pocity při masturbaci takto: „Rozdíl mezi mužskou a ženskou masturbací je ten, že holka daleko víc myslí na to, že s ní není ten, koho miluje.“ Na to řekl Andrej: “Co kdybychom si všichni vyhonili?“ A pak dodala Sára: „Jo! Ty to chceš, ty nevím, ty to chceš a já to chci, co kdybychom si všichni vyhonili?“ S Jonášem jsme odmítli. A oni, že hlasování a my že ruce nezvedneme a Jonáš se pak tak nasral, že začal Andrejovi sprostě nadávat a rozbil dokonce jednu židli. Odešli jsme s Sárou z pokoje. Slyšeli jsme, jak hází židlí a řve na Andreje, co si to ke mně dovolujou. Podíval jsem se na Sáru a začal oba omlouvat, že jí má Andrej jen rád a že Jonáš má rád mě a že se nic neděje, že to chápu, jen ať se nezlobí, že mi ten návrh neudělal dobře. A ona na to: „Ty mě máš ale radši viď?“ Přitakal jsem. „Chceš se mnou chodit?“ „Chci.“ řekl jsem. „Ale já s Tebou ne, Honzo!“ „Já vím.“ A věděl jsem to dobře, jinak bych ten sex asi bral, ale ona se na mě potom podívala, zakroutila hlavou, sedla si mi na klín a když se kluci kvůli tomu, jak se ke mně ona s ním chovají, hádali na krev, začala mě líbat na rty. „Jen abys věděl, na čem jseš.“ Dodala. Jakože vážně? Dostal jsem teď pusu? Potom, co si chtěla s Andrejem honit? Začal jsem si myslet, že jen chtěla vědět, který za to stojí víc, a proto se zeptala, že šlo o šalamounský soud, omlouval jsem jí, který dopadl dobře pro mě, protože jsem správně odmítl půlku vlastního dítěte. Klukům jsme nic neřekli, jen jsme celý zbytek večera seděli vedle sebe. Ona, Sára, pak řekla, že jde spát a že jí mám jít uložit. Už jsem jí stihnul odpustit tu neotřelou nabídku k nevázanému sexu a stihl jsem odpustit nabídku kolektivní masturbace, začal jsem si myslet, že teda konečně vím, na čem jsem a šel jsem jí uložit. Kdyby toho dne vyšlo slunce jinak, možná by se tehdy do postele nechala ukládat Andrejem, myslím, že byla rozpolcená, ale nakonec si vybrala mě, měl jsem pro ni takovou slabost, že jsem jí potom, co mě při přikrývání znovu políbila na rty, vlezl pod peřinu a pokračoval jsem. Inu, když si za tím, že mě chce takhle, tolik stojí, nebudu se bránit. „Bude teda možná sex?“ Rozesmála se a řekla: „Dělej si, co chceš, já Tě kdyžtak zastavím.“ „Proč mi to děláš?“ zeptal jsem se, „vždyť přece víš, jak Tě mám rád.“ „Mám Tě ráda.“ „Máš mě ráda, ale chodit se mnou nechceš.“ „A jsi hezkej!“ „Myslíš, že jsem hezkej?“ „A taky mám už od začátku, co jsme se poznali, pocit, že je mezi náma něco jinýho, něco hezkýho, ale jinýho, než mám s jinejma klukama, víš?“ A měl jsem, co mi stačilo, teď nemluví o tělu, mluví o mně. „Taky myslím, Sáro!“ a dali jsme si další pusu, po těch slovech už jsem jí chtěl lézt i do kalhotek, ale tentokrát to nedovolila ona, zastavila mě, když jsem se jí rukou blížil k rozkroku, ale: ohrnula peřinu a sundala si triko, pod kterým nebyla podprsenka, díval jsem se na její nádherná nahá ňadra, vzal je do ruky a zavtipkoval jsem: „Jaktože je to tak hezký?“ „Vždyť nic nevidíš.“ To byla pravda, byla už tma a já neměl brýle. „Takže tohle jsou prej jenom tukový a mléčný žlázy?“ Zanalyzoval jsem anatomicky její kozy. Rozesmála se a zase si natáhla triko. Byl jsem mimořádně zmatený, nejdřív anticipuje eventuální sex, pak si s náma chce honit, pak se zeptá, jestli bych s ní chodil, ale odpálkuje mě a sedne si mi na klín s polibky a pak mi v posteli vyzná, že mezi námi přece jenom něco je. V tomhle nebyl na vině alkohol, naprosto mě rozložila, když mě poslala z postele do svého pokoje, celou noc jsem nespal a vrtalo mi hlavou, jak to celé s tou náklonností, nebo snad dominantní manipulací vlastně bylo. Byl jsem zmaten a ublížen i omámen, pro zamilovanost jsem neviděl, jak moc hrozné to od ní bylo. Neviděl jsem, že jí ovládá jen prostý chtíč a že kolem sebe manipuluje věci tak, aby dostala, co chce, neviděl jsem, že je jen impulzivní a opilá a neviděl jsem, že mám být naštvaný. Zamotala mi hlavu a to doslova! Byl jsem ono dřevo její výsosti Lady Fuckingham.

Ilustrace a komentář

https://www.youtube.com/watch?v=lAKwBKVv-m4

Tady na tom místě odkážu na Sondu od zamindrákovaného puberťáka, ale ne proto, že bych chtěl říct, že je Sára kurva, ale proto, co se se mnou a s mojí hlavou stalo, když jsem zjistil, proč svět stále ovládá sexualita. Považuju se za platonika a dřív bych řekl slova jako: "Biologická evoluce člověka skončila, pohlavní výběr je přežitek, jsme na vrcholu potravního řetězce, nemusíme honit alfa samce a alfa samice a dětem bude dobře, když vyděláš nějakej peníz." Ale Sára byla neodolatelná a já zjistil, jak hebké má boky, kulatý zadek, nalité kozy a když krčila víčka svých hlubokých očí chtíčem a spolu jsme vášnivě oddechovali a líbali se, až mi brněly rty ještě kdovíjak dlouho, věděl jsem já i pan kapitán, že to chci a že by nám to spolu moc šlo. Dlouho jsem přemýšlel proč se to stalo a dneska se na to dívám jinak, než když jsem text psal: Sára mě nechtěla zneužít, jak jí to vytýkal později Jonáš, řekla, že ke mně něco cítí... (Nevím jestli sem patří spíš tři tečky, nebo vykřičník...) Z mého pohledu moje provokace nevydržela, byla opilá, zkusila mi dát najevo na čem jsem. A tady je ta věc: Četl jsem to tak, že kdybych se snažil, tak by se mnou ráda byla, jen ne teď, když se flákám a nevím co se sebou. Chtěla mě, ale ne jako dítě, ale jako chlapa, o kterého se bude moct opřít. Se správnou motivací bych to dokázal, což jsme věděli oba, tak to čtu a proto to udělala.

Sonda od zamindrákovaného puberťáka je se svou explozí na vrcholu tím, co mi skratovalo v hlavě: “On existuje sex? No tak to je bomba!” Hudebně jde o zamyšlení se nad v uvozovkách “hlubokou” hudebně teoretickou myšlenkou Miloše Zemana, valčík na “Kunda sem, kunda tam” nastupuje po jeho promluvě v hospodě, k nahrávce jsem se dostal náhodou, přes Petra Vaculoviče, a cítil jsem povinnost se k němu hudebně vyjádřit.

A co se týče mě a Andreje, tak to šalamounský soud ze Sářiné strany byl, později mi to řekla: “Třeba bys kejvnul a já bych řekla, že to byla sranda.” jo, a když jsem nekejvnul, tak mě vzala do postele... No, třeba si to neuědomovala, ale mohla chtít toho, kterej jí chce celou.